Křištálová lebka

24. února 2009 v 20:14 | endy |  Záhady
LEBKA NENÍ JEDINÁ

Plánovali snad Májové skutečně vědomě to, že budou po tak dlouhý čas, po několik století pracovat na jednom předmětu (300 let)? Křišťálová lebka Mitchell-Hedgese ale není jediná svého druhu. Několik lebek bylo nalezeno na různých světadílech, jsou vyrobeny nejen z křišťálu, ale i z jiných materiálů. Jedna kompletní kostra z jadeitu byla nalezena v Mongolsku a datována byla na rok 2.200 až 3.500 před Kristem.

Pravost křišťálové lebky se zpochybňuje, protože není možné zjistit stáří křemenného materiálu. Avšak fenomén křišťálové lebky a jiné nálezy tohoto druhu zůstanou pro badatele nadále zajímavými. Především pro ty, kteří se zabývají možností prehistorických kultur, tedy vysoce vyvinutými civilizacemi před naší civilizací. A toto se člověku přímo vnucuje, uvážíme-li, že Dorlandův objev se týká lomu světla a dá se vycházet z toho, že se jedná o rituální předmět a o možnost bývalé pokrokové kultury, která měla odpovídající duchovní znalosti a technické možnosti k vyrobení takového uměleckého předmětu.




Lebka-vlastnisti 2
Studie konzervátora Franka Dorlanda z laboratoří Hewlett-Packard v Santa Clara v 70tých letech minulého století došla k závěru, že k vytvoření lebky s manuální politurou pomocí diamantu a písku by Májové potřebovali 300 let. Dorland zkoumal lebku šest let a zjistil u ní podivuhodné vlastnosti. Lebka má luminiscenční vlastnosti a mohla tedy vytvářet své vlastní světelné pole.
Kromě toho má snímatelnou dolní čelist. Ten nejpodivnější objev učinil Dorland zcela náhodně, když si večer lebku prohlížel u krbu. Plameny krbového ohně se odrážely v očních důlkách lebky. Tímto objevem inspirovaná sledování ukázala, že křišťálové lebce byly dány různé optické vlastnosti díky způsobu broušení. V dutině ústní se nachází hranol, který dopadající světlo ze spodku lebky přímo vyzařuje očními důlky. Nebo ze strany dopadající světelný paprsek opět vyzařuje středem čela ven, místem, které se také nazývá "třetí oko" nebo nebeské oko.




LEBKA-VLASTNOSTI

Lebka osudu je z několika hledisek technickou nemožností. S hmotností zhruba pěti kilogramů a s věrnou přesností zobrazení ženské lebky, se zdá být nemožné, aby byl takovýto předmět vyroben bez moderní techniky. Není ale známo, že by Májové takovéto nástroje vlastnili.
Lebka se stala předmětem různých analýz. Jednou nedořešenou hádankou je opracování. Křemenný krystal má, podle Mohsovy stupnice tvrdosti, hustotu sedm. Mohsova stupnice tvrdosti jde od 1 pro mastek do 10 pro diamant. Křemenný krystal může být tedy opracován pouze tvrdším materiálem jako je například rubín nebo diamant.




OBRÁZKY KŘIŠTÁLOVÉ LEBKY




VĚDECKÁ HISTORIE

Křišťálová lebka je vyrobena z extrémně čistého křišťálu, který je bez sebemenší vady. Je vyrobena z jednoho kusu a má dokonalé tvary. Její velikost je zhruba 13 x 13 x 18 centimetrů a spodní čelist je pohyblivá a odjímatelná. Firma Hewlett-Packard, dělající na lebce testy, vyšla s teorií, že by základní tvar mohl být vyroben z diamantu a pak detaily dotvořeny ze směsí vody a křemičitých písků. Podle firmy by výroba takové lebky trvala 300 let. Jenže problém je v tom, že ani při dnešní technologii by nikdo nebyl schopen takovou lebku vyrobit. V knížce Svět záhad Artura C. Clarka se píše, že lebka se vyráběla na zakázku v Číně. Používala se jako kultovní objekt. Při pohledu do ní se zjevují scény lidských obětí.

Ale lebka není jediná. Je jich více z různých materiálů (ametyst a méně kvalitní křišťál). Ovšem jen 2 mají pohyblivou čelist. Ale pokud budeme počítat i méně propracované lebky, dohromady je jich nalezených 21.

Zajímavé je, že křišťálová lebka je vymodelovaná podle předlohy lebky Evropana. Ale podle příliš přímé linie čelisti by mohla být vymodelovaná podle amerického indiána. Je tedy možný původ z Jižní Ameriky. Původní vlastník mohl být indián používající lebku jako posvátný znak.




HISTORIE

Byla objevena výpravou vedenou jistým archeologem Michell-Hedgesem, který pátral po troskách Atlantidy u mayského města Lubaatun. Nalezla jí 17tiletá dcera archeologa v roce 1925. Spodní čelist pak byla objevená o 3 měsíce později. Samozřejmě to byl unikátní objev a kde kdo to Michell-Hedgesovy záviděl. Dokumenty Britského muzea se snažily přesvědčit, že lebku si archeolog koupil na aukci v roce 1943. Muzeo také naznačuje, že neexistují žádné fotky vyfocené dříve jak v roce 1943. Podle nynějších výzkumů by mohla lebka dosahovat až 3600 let. Takže jak sami vidíte, historie o původu a nalezení je zatím celkem nejasná.

 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.