1 část hypnozy

24. srpna 2008 v 18:51 |  Hypnozy
Nejčastějším stavem, jakého bývá obecně dosaženo při pokusech hypnotizování, je stav "ovládnutí" Velkého mozku. Tento stav je opravdu nejčastějším a jedná se také o nejslabší nebo jinak řečeno nejmělčí ovlivnění osobnosti člověka v těchto souvislostech. To však nemění nic na vysokém stupni nebezpečí, vyplývajícího již z těchto pokusů. Toto nebezpečí si také, spolu s popsáním děje, který nastává u tohoto ovládnutí, následně přiblížíme.
Celý děj probíhá pak takto: hypnotizér za pomoci slov či obrazů uvádí zachvívání nervových buněk ve Velkém mozku do stavu, kdy po určité době dojde k jeho odpojení od základních orgánů mozku Malého (Hypothalamus, most Varolův) a tím i od veškerého dalšího nervstva, vedoucího k Malé sluneční pleteni, skrze níž spojuje se právě s mozkem, jakožto i s celým tělesným organismem lidský duch. Spolu s Velkým mozkem bývá pak společně odpojena od ostatních částí mozku ještě i limbická část mozku. V této limbické části Velkého mozku jsou uloženy v hlubší paměti citové vzruchy polovědomí člověka. Při této mělké hypnóze bývá pak často snaha hypnotizujícího sugescí hypnotizovanému "odkrývat" a "přerovnávat" postavení a intenzitu některých polovědomých pocitů, jež domněle způsobují některá traumata či blokování v denním jednání člověka. Již to je však zásadní známka jakékoliv nevědomosti ve znalostech existence člověka. Domnělé odžití při takovémto sugestivním upravování paměti v limbickém mozku neproniká nikdy k duchu, který je právě v ochrnujícím stavu Velkého mozku odděleným stranou. Odstranění příčiny tak nastává jen zdánlivě, uměle! To se dokonce také dříve či později ukáže tím, že zdánlivě odstraněný problém propukne po čase v jiné nebo i ve stejné formě, nezřídka v ještě silnějším projevu. A to právě díky tomu, že u člověka základní zdroj všech traumat či blokování přichází od ducha, a tedy nevzniká v mozku samotném. Dočasný úspěch je tedy utvořen uměle, a to tlakem zvnějšku, působením hypnotizujícího na určité místo záření nervových buněk ve Velkém mozku. Nic z toho však nepomáhá pravému duchovnímu prožití, které je vždy jedině čistě citového druhu. Silné pocity při těchto sezeních, jako je pláč, smích, sténání, bolest a mnohé další projevy, přes svoji opravdovost, pramení právě a jen z elektrických impulsů limbické - pocitové části Velkého mozku.
Duch člověka však se svým prožíváním stojí stranou a zcela oddělen od tohoto prožívání zůstává stále týž, se svými přednostmi i nedostatky. To vše i přes dosažení toho, že dotyčný cítí se být po takovémto sezení domněle vyléčen či uklidněn. Dosažení změny, jakkoliv je pociťováno bezprostředně po sezení, není tedy vůbec ničím oproti nebezpečnému stavu, který je vždy, a to i přes veškeré úsilí hypnotizujícího, průvodním jevem každé hypnózy.
Tento stav můžeme nazvat stavem ochromení, či bezbrannosti Velkého mozku. Jak již mnozí čtenáři kapitol o lidském mozku na stránkách Českého institutu vědí, je právě Velký mozek velmi citlivým vysílacím a přijímacím zařízením pro záření, přicházející z oblasti kvarkové a předkvarkové části hmotnosti. V těchto částech naší hmotnosti nachází se právě ony již zmiňované centrály myšlenek. A právě tyto myšlenkové centrály z povahy vlastní schopnosti existence, s níž drží si stupeň životní energie, nejen že přijímají stále nové formy, vytvořené fantazií lidského rozumu pozemských lidí, nýbrž tyto centrály svým druhem trvale intenzivně vysílají zpětné impulsy k mozkům všech lidí, hledajíce přitom neustále stejnorodé naladění nervových buněk. A právě zde je ono největší nebezpečí, nastávající již při i tom nejmělčím stavu hypnózy. Velký mozek člověka, jenž je oddělen od přirozené ochrany ducha, který právě jinak svým chtěním vytváří zásadní souhlas nebo odpor s obklopováním se na úrovni myšlenek, je v tom stavu zcela bez ochrany vystavěn nejrozličnějším vlivům, proudícím z myšlenkových centrál.
Zde pak stačí, aby i jen jediná nervová buňka v zákmitech Velkého mozku slabě zachytila určitý vliv myšlenkových proudů, vyslaných z některé myšlenkové centrály, a ihned ulpí silně tento myšlenkový vliv na záchvěvu buněk, v úsilí o co nejintenzivnější zakotvení ve vyzařování nechráněného mozku člověka. K tomuto zakotvení postačí už jen vzdálená druhovost myšlení, kotvícího v nervstvu Velkého mozku. Kupříkladu určitý sklon k nějakému druhu ovládání druhých lidí či chtění po moci a mnohé další sklony, jež se však dosud nachází jen v nevědomém nutkání. Duch, jenž stojí zcela oddělen od mozku, je vzdálen možnosti vyvinout protitlak odmítnutí. Následně tedy nastane stav spojení, spolunaladění s místem, s nímž by se člověk sám ze své vůle s největší pravděpodobností nikdy vědomě nespojil. Tak zakotvením tohoto spojení během hypnotického stavu vyvine se pro člověka téměř vždy veliké nebezpečí ovlivnění cizorodými myšlenkami v oblasti Velkého mozku. Zde je pak vysvětlení zcela nečekaných myšlenkových pochodů člověka, které nastávají dříve či později po ukončení hypnózy.
Takový člověk obdržel během stavu hypnózy často jedno nebo i vícero spojení, které by on sám ve svém vědomém duchovním naladění nikdy nevytvořil. Tato spojení jsou pak stále atakována novými a novými impulsy z myšlenkových centrál, až jednou proniknou ke spojení s plným vyzařováním mozku člověka a zformují se v konkrétních myšlenkách nebo činech. Tu pak takový člověk, aniž by si to někdy spojoval s "nevinným" hypnotizováním, je vystaven naléhání myšlenek, které jej ovlivňují a znovu a znovu se mu objevují ve vědomém stavu i ve spánku. To vše umožňuje zmíněný stav bezbrannosti Velkého mozku během krátké chvíle hypnózy. Hypnotizér sám nemá zpravidla dostatek síly, aby tyto vlivy odklonil. Ba často bývá právě on spouštěcím impulsem přitažlivosti následných proudů, a to nějakým svým sklonem. To vše probíhá na stupni, kdy hypnotizér s hypnotizovaným netuší přitom vůbec ničeho. Je tedy nanejvýš nezodpovědným domýšlet si, že i ten nejmělčí stupeň hypnózy nezpůsobuje žádných škodlivých vazeb pro následný vývoj člověka. Mnohý člověk uchránil by si své vnitřní zdravé úsilí právě tím, že by nikdy nepřistoupil na požadavek, aby se souhlasně - dobrovolně vystavil jako objekt k hypnotizování. Zdraví, které je člověku tím nejvlastnějším, tedy zdravé svobodnécítění v rozhodování ducha, je vždy každým takovýmto nepřirozeným, umělým naladěním v hypnóze vystaveno silným vlivům myšlenkových proudů, které si dnes, z těch kdo hypnózu praktikují, téměř nikdo neuvědomuje. To platí vždy, ať je to již v léčení, v zábavě nebo v duchovním badatelství! Nepřirozenost stavu hypnózy jednoznačně každému již napřed zřetelně napovídá, že jedná se o znesvobozování orgánu mozku a tak částečně i ducha, z čehož nemůže nikdy vzniknout nic jiného, než škoda, jež v důsledku má pro člověka nepředstavitelný rozsah v souvislostech celého jeho vlastního duchovního vývoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama